Oliver Hardy

~Oliver Hardy, celým jménem Oliver Norvell Hardy (18. ledna 1892, Harlem, Georgia, USA – 7.srpna 1957, North Hollywood, Kalifornie, USA) byl americký komik.

Začátky[editovat zdroj]

Po smrti otce v roce 1892 se rodina odstěhovala do Milledgeville, kde matka provozovala hotel. V roce 1910 začal pracovat v Palace Theater, prvním kině v Milledgeville. Roku 1912 odešel do městečka Jacksonville na Floridě, kde se rozvíjel filmový průmysl. Neuplatnil se, a proto se musel živit jako zpěvák. V roce 1913 odešel do Atlanty, kde se seznámil s pianistkou Madelyn Saloshinovou, která se stala jeho první ženou. O rok později se vrátil do Jacksonville, kde konečně sehnal práci jako filmový herec u Lubin Company. Jeho prvním snímkem se stal krátkometrážní Outwitting Dad. V roce 1915 natočil 50 krátkometrážních filmů pro Lubin Studio. Později, po přestěhování do New Yorku, pracoval pro studia Pathé, Casino a Edison. Po návratu do Jacksonville pracoval pro studia Vim a King Bee, kde spolupracoval s napodobitelem Charlieho Chaplina Billy Westem a komediální herečkou Ethel Burton Palmer. V roce 1917 si ale odskočil do Los Angeles, kde pracoval jako nezávislý herec pro několik hollywoodských studií. S Billy Westem setrval až do roku 1920. Rok nato se poprvé objevil ve filmu spolu s britským hercem Stanem Laurelem ve filmu A Lucky Dog (produkce G. M. Anderson). Do té doby měl Oliver za sebou už cca 270 krátkometrážních němých filmů (většinou grotesek), ze kterých se do dnešních dnů dochovalo okolo stovky.

V letech 1918 až 1923 natočil více než 40 filmů pro studio Vitagraph. V roce 1919 se rozvedl a v následujícím roce se znovu oženil s herečkou Myrtle Reevesovou. V roce 1924 začal pracovat pro studio Hal Roach Studios, kde spolupracoval s Charleyem Chasem. Roku 1925 si zahrál ve filmu Yes, yes, Nanette! po boku Jamese Finlaysona v režii Stana Laurela. Roku 1926 si měl zahrát v dalším filmu Get’Em Young pod režisérským vedením Stana Laurela, ale musel být hospitalizován kvůli popáleninám, které utrpěl při vaření jehněčí kýty. Jeho roli dostal Laurel. Do té doby se Laurel objevoval spíše za kamerou jako režisér. Počínaje tímto rokem se Laurel orientoval převážně na hereckou profesi. Ještě téhož roku si zahráli Hardy s Laurelem ve filmu Forty-five Minutes from Hollywood, kde ale v žádném záběru nebyli společně.

Duo Laurel a Hardy[editovat zdroj]

 Stan Laurel a Oliver Hardy (vpravo) (1943)
Zlomovým se stal rok 1927, kdy s nimi producent Hal Roach podepsal spolupráci. V následujících desetiletích natočili společně 106 krátkometrážních i celovečerních filmů. V roce 1936 se rozvedl se svou ženou Myrtle. Roku 1939 natočil Hardy komedii Zenobia bez Stana Laurela (v době, kdy společně čekali na prodloužení své smlouvy u Hal Roach Studia). V tomto období se seznámil s pomocnicí scenáristy Lucille Jonesovou, se kterou se oženil o rok později. Další kariéru ovlivnila druhá světová válka, což se promítlo i do některých jejich pozdějších filmů. Hardy a Laurel začali pracovat pro USO (United Service Organizations) a podporovali válečné úsilí spojenců. V tomto období natočili mj. Laurel a Hardy v Cizinecké legii (The Flying Deuces), Laurel a Hardy studují (A Chump at Oxford) a Laurel a Hardy na moři (Saps at Sea). Snímek Saps at Sea byl jejich posledním filmem v produkci Hala Roacha. Následující filmy, které natočili ve spolupráci se společností 20th Century Fox již nedosáhly úspěchu jejich předchozích filmů. V roce 1949 si zahrál vedlejší roli ve westernu The Fighting Kentuckian po boku Johna Wayna. Rovněž bez Laurela si zahrál ještě v následujícím filmu Cesta k úspěchu (Riding High) po boku Binga Crosbyho. V letech 1950 až 1951 natočili Hardy s Laurelem v Evropě svůj poslední celovečerní film Laurel a Hardy zdědili ostrov (Atoll K nebo UTOPIA), který vznikl v koprodukci Francie a Itálie.